Přátelé téměř vždy na dosah ruky, stovky filmů stisknutím jediné ikonky, banka přímo kapse, tisíce her v každodenní nabídce. Nejen taková je moderní doba. Technologický pokrok nezastavíme, můžeme se mu však snažit porozumět. Je přece všude kolem nás, od pípající lednice, přes inteligentní zámek domovních dveří, až po spuštění topení na dálku. Někteří technologičtí nadšenci mají své domovy přímo přeplněné digitálními technologiemi.
Protože nikdo momentálně neví, kam až technologický pokrok může vést, zaměřme se raději na vzdělávání dětí v této oblasti. Tento článek bude pojednávat o tom, kam technologie a školství směřují a čemu bychom měli v této oblasti věnovat pozornost.
Potřebujete doučování?
Pojem digitální školství
Sami se zamyslete, jestli jste už někdy slyšeli o digitálním školství. Kolik z vás si dokáže představit, co se pod tímto pojmem skrývá? A dokážete ho vysvětlit?
Řada lidí by asi školu se slovem “digitální” nikdy nespojila. Digitální je například tento článek, je v digitální podobě, nebo třeba digitální fotoaparát. Kdo si ještě pamatuje fotoaparáty, do kterých se musel kupovat film? Fotografie, jež se musely vyvolávat? Dnešní žáci, žákyně, studenti a studentky žijí v domnění, že technologie tady byla vždycky, ne jenom několik posledních desetiletí.
Tak co je vlastně to digitální školství?
Je to něco, co našim dětem připadá samozřejmé. Pro řadu škol nepředstavuje digitální školství pouze abstraktní pojem, ale realitu. Interaktivní tabule, tablety, počítače, notebooky, výuka přes Moodle, elektronický systém Bakaláři. To všechno je digitální školství. Odvětví školství, které mimo jiné zahrnuje i strategii digitálního vzdělávání do roku 2020.
Strategie digitálního vzdělávání
Jde o dokument z roku 2014 schválený usnesením vlády a zaměřující se především na vytvoření vhodných podmínek vzdělávání, které odpovídají současnému stavu poznání. Důležité je tedy vytvořit takové učební metody a formy, které povedou ke splnění učebních cílů ovlivněných rozvojem digitálních technologií a informační společnosti.
Ve zkratce se jedná o program zařazení digitálních technologií do výuky a zaměření se na to, aby s nimi žáci a studenti uměli pracovat. Vzdělávání je nejlepší cesta k tomu, abychom digitální technologie používali ke svému prospěchu.
Cíle a strategie digitálního vzdělávání
Cílů digitálního vzdělávání je hned několik: digitální gramotnost, informatické myšlení nebo otevřené vzdělávací zdroje
Digitální gramotnost je schopnost pracovat s chytrými zařízeními a pohybovat se na internetu. Technologie mohou rozvinout výuku i mimo běžný standard. Co se třeba v hodině zeměpisu projít po Machu Picchu? Nebo si v biologii díky 3D animacím prohlédnout srdce? Cílem digitální gramotnosti je, aby žáci věděli jak s technologií pracovat a uměli ji využít ve svůj prospěch.
Informatické myšlení je o pochopení žáků, jak stroje a počítače pracují, a o jejich schopnosti dát pokyn, co přesně po přístroji chtějí. Další důležitou součástí je také to, aby počítač požadavek zpracoval a provedl, co po něm zadavatel žádal.
Technologie by tedy měly pomoci k pochopení učiva a rozvoji znalostí. Ne všechny školy jsou však na změnu výuky připraveny. Nezbytné jsou především schopnosti učitelů zapracovat technologie do běžné výuky. Znalosti informatiky se u učitelů zvyšují, avšak většina z nich digitální technologie ve výuce používá spíše pasivně, pouze jako podklad a dokreslení při výkladu. Chybí zde jedna důležitá součást, a sice interaktivní zapojení žáků do výuky.
Populárními technologiemi ve školách jsou již zmíněné interaktivní tabule, program Moodle, školní informační systémy, např. Bakaláři, nebo tablety. Učitelé mohou na svém zařízení pomocí speciálního programu sledovat aktivitu žáků a jejich pokrok. I přesto, že tyto technologie stojí nemalé prostředky, řada škol už jimi vybavila své učebny. Mezi žáky je a bude digitální učení velmi populární.
Velkým problémem pro krok kupředu jsou především finance, podle NKÚ ČR chybí pro digitalizaci peníze. Prostředky často přicházejí z fondů EU a nepředstavují dlouhodobě stabilní zdroj financování.
Jedním z projektů byl Digitální věk – digitální škola aneb chceme se učit moderně, Základní školy Za Alejí v Uherském Hradišti. Cíl zněl: zlepšit vybavenost školy technikou, vytvořit prostorné učebny a tři nové odborné učebny – digitální ICT učebnu, multimediální videokonferenční učebnu a digitální jazykovou učebnu.
Budoucnost technologií ve školství
A jaká je tedy budoucnost technologií ve školství? Odpověď je nejasná. Můžeme ale předpokládat, že školy budou dále pokračovat ve své digitalizaci, že se digitální doba dostane i do dalších způsobů vzdělávání, a že budoucí generace studentů bude technologie využívat hlavně ke svému prospěchu.
Základem této změny k lepšímu je určitě nová generace pedagogů, kteří se do ní pustí s odhodláním a chutí vylepšit a zmodernizovat vzdělávání. Další nezbytnou podmínkou jsou aktivní žáci, žákyně, studenti a studentky, díky kterým se vzdělávání dostane na úplně jinou úroveň.
Čemu bychom měli v souvislosti s digitálními technologiemi věnovat zvýšenou pozornost?
Základem úspěšné práce s informace je vědět, jak a kde je získám a jak s nimi poté naložím. Lidská paměť není nekonečná, nepotřebné informace zasouvá do pozadí nebo je zapomíná. Právě v uchovávání informací nám digitální technologie mohou významně pomoci. Nepleťme si však chytré uchovávání informací s vlastní leností.
Digitální generace spěje k tomu být plně odkázaná na technologie a umělou inteligenci. Nezapomínejme však na nutnost naučit ji i samostatnému logickému myšlení. Takovým úplně jednoduchým příkladem může být třeba práce s mapou. Dnes se povětšinou na cestách odevzdáváme do rukou chytré navigace, která nás z výchozího bodu dovede do zvoleného cíle, ne vždy hned napoprvé a zcela úspěšně. Jenže co se stane, když najednou přestane fungovat? Ztratíme se? V takovém případě se vyplatí umět pracovat s obyčejnou papírovou mapou a zorientovat se podle názvů čtvrtí, ulic a počtu křižovatek.
Technický pokrok je velmi důležitý, je součástí každodenního života. Dnes už s ním i někteří senioři dokáží pracovat, používají například chytrou televizi s připojením k internetu nebo dotykový telefon. Málokdy u někoho najdeme klasickou pevnou linku, za pár let abychom se na ni zašli podívat do muzea.
Avšak nenechme se unést představami, mějme svůj vlastní názor a nenechme se ovládat – nejsme přece roboti. Jen tak mimochodem, slovo robot je českého původu, použil jej Karel Čapek ve své známé hře, víte jaké?
Technologie je důležitá, pokrok je důležitý, stejně tak je ale důležitý náš vlastní rozum a schopnost používat technologie ke svému vlastnímu prospěchu. Využívejme je my, ne aby ony využívaly nás.
Autor:
Bc. Adéla Hronová
Slovensku
