“A čím byste děti chtěly být, až budete velké?”
Tak zní otázka, která bývá kladena žákům posledních tříd základní školy. Co nevidět je totiž čeká podání přihlášky na střední a následně i přijímací zkoušky na školu, kterou si zvolí. Bude to jejich první velké rozhodnutí a počet škol, kterých je v nabídce opravdu hodně, jim to nijak neusnadní. Je tedy potřeba volit uvážlivě a s rozumem.
Potřebujete doučování?
Gymnázium je ideální volbou pro studijní typy, přičemž ty nejnadanější děti na něj mohou přestoupit již v páté nebo sedmé třídě. Díky svému obecnému zaměření je gymnázium i přípravou na vysokou školu, protože dítě zde dostane obecný přehled, což mu umožní poté zvolit si jakoukoliv vysokou školu. Výhodou gymnázia je také to, že dítě se ještě nemusí jasně zaměřovat na to, jaká bude jeho další kariéra. Má před sebou totiž ještě minimálně pět let studia na univerzitě.
Naopak je tomu však u technicky zaměřených středních škol jako jsou například průmyslovky nebo nějaký řemeslný obor. Tyto obory jsou jasně zaměřené na další praxi a jejich absolventi míří často přímo do pracovního procesu nebo na vyšší a vysoké školy s podobným zaměřením.
Nutno se však ptát, je-li žák základní školy, který má 14 let, nebo student, kterému je 18 let, osobnostně připraven jednoznačně určit, jaká bude jeho budoucí kariéra?
Může dítě učinit takové rozhodnutí?
V první řadě odpovíme na výše uvedený dotaz. A to spíše negativně.
Některé děti samozřejmě vědí, že chtějí být automechanikem nebo kadeřnicí, nicméně většina z nich vůbec netuší, co reálné povolání obnáší, že je potřeba se připravit na rutinu a zvážit, kolik by mohly za svou práci brát peněz. Mnohé děti mívají navíc velmi naivní představy o tom, že budou třeba létat do kosmu nebo se stanou slavnou herečkou. Jiné zase mívají nějakého člověka, který je pro ně vzor, jenž je inspiruje nebo oni jej imitují. Děti však po čase zjistí, že jedno ani druhé nemusí být úplně dobrou cestou. V prvním případě jim dojde, že takto výjimečná povolání vyžadují i vysoké napětí sil, cílevědomost a trochu štěstí. V případě druhém dítě často s věkem ztratí o daný vzor zájem.
Připraví nás škola na život?
Realita je často taková, že k volbě povolání nejsou zralí ani středoškoláci a mnohdy ani vysokoškoláci. Jedním z největších paradoxů našeho školství je jeho nepropojenost s praxí a životem. Školství a realita se mnohdy míjí, stále ovšem existuje závislost jedno na druhém. Například ten, kdo se špatně učí, nesloží maturitu nebo nejde na univerzitu. V pracovním životě mu pak nedokončené vzdělání může přinést skutečné problémy, včetně zaměstnavatelova odmítnutí.
Na druhé straně ten, kdo stráví studiem necelých dvacet let a absolvuje s vysokoškolským titulem, vstupuje po státnicích do životních situací, na něž není vůbec připraven. K zaměstnavatelům pak přicházejí sociálně a prakticky nezkušení lidé, kteří neumí jednat formálně u pohovoru, nemají upevněnou pracovní morálku, nevědí kolik si mají říct za práci, netuší, že si musí platit sociální a zdravotní pojištění. Mnozí pak narazí na to, že vlastně ani neví, čím by se mohli živit. A otázka, kterou jim kladli na základní škole je zase zpátky ve hře. Cítí se podvedeni, protože těch mnoho let studijního úsilí není v praxi k ničemu.
Nebo to k něčemu opravdu bylo?
Na druhé straně ti, co nastoupili do pracovního procesu ihned po základní nebo střední škole, zůstávají často fixováni jen na své povolání, propadají rutině a následně i nudě a platově nerostou. Mnohdy pak ti, co si užili “prodloužené mládí” na univerzitě, kde cvičili mozek, zůstávají flexibilnější, jsou schopni střídat a měnit povolání a často se dopracovat i k dobrému platu nebo alespoň k práci, která je naplňuje. Jen jim to trvá déle, protože musejí najít povolání, kde se uplatní.
Tvrdit, že škola nás připraví na život, není tedy úplně zodpovědné a je často zavádějící. Škola nás postupně připravuje na vyšší a náročnější studium, cvičí naše mozkové kapacity a rozvíjí naše schopnosti. Nedává však dětem do života praktické rady ani základní know-how, jak se zorientovat se ve světě dospělých. Chtít po malých dětech, aby si určily povolání již na základní škole, nemusí být ten nejlepší nápad. A odejít do praxe v příliš mladém věku nemusí být vždy výhrou.
Autor:
Slovensku
