V tomto miniseriálu se zabýváme organizačními formami výuky. Ať už se bavíme o kterékoli z nich, všechny mají jedno společné, a to dítě v centru pozornosti. Tento seriál by nebyl kompletní, kdybychom se nezmínili o průkopnici nové metody školní výuky a jejích poznatcích. V tomto článku se tedy budeme zabývat Marií Montessori a jejím originálním způsobem výuky.
Potřebujete doučování?
Maria Montessori
K pochopení Montessori pedagogiky je nutné zabývat se především její představitelkou. Ženou, která věřila, že dokáže změnit svět. A i přesto, že její život se několikrát otřásl v základech, nikdy se své práce nevzdala a každé své rozhodnutí směřovala na podporu vzdělávání dětí.
Studium
Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 ve městě Chiaravalle ve střední Itálii. Už od dětství ji zajímala věda, nebyla tedy dívkou, jakou by si tehdejší společnost představovala. V té době totiž bylo běžné, že dívky se učily domácím pracím a soustavně se připravovaly na život v domácnosti, po boku svých úspěšných manželů.
Přesto si šla Maria za svým a pilně studovala. I přes nelibost okolí dokázala, že je hodna dosáhnout cíle, který si stanovila. Roku 1896 úspěšně odpromovala na Univerzitě v Římě a stala se tak úplně první ženou lékařkou v Itálii.
Univerzitní klinika
Její práce začala v Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, kde se setkala s dětmi označovanými jako choromyslné. Marii se tento přístup nelíbil a ještě více se jí nelíbilo, že tyto děti měly zůstat na okraji společnosti. Začala je tedy pozorovat a zjistila, že pokud jim poskytne dostatek podnětů, začne se jejich mozek přirozeně učit.
Děti dělaly ve svém chování, ale i vzdělání pokroky. Proto učinila tehdy velmi odvážný krok, nechala děti napsat srovnávací testy. Zamlčela však, že jsou z tohoto ústavu. Výsledky testů všechny překvapily a Maria začala zkoumat, proč tomu tak je.
Jejím životem však otřáslo hned několik událostí, v první řadě skutečnost, že se musela vzdát svého dítěte. V té době se neslušelo, aby byla žena svobodnou matkou. Další v pořadí byla skutečnost, že si její životní láska vzala někoho jiného. Maria se tedy plně ponořila do práce a svého syna jen občas navštěvovala. Teprve když byl její syn větší, vzala si jej k sobě a uváděla ho jako adoptivního syna nebo synovce. Od té chvíle byli téměř pořád spolu.
Dům dětí
Později se zabývala vzděláváním léčebných pedagogů a pracovala jako dětská lékařka. Mimo to také studovala antropologii a psychologii. Své poznatky poté využila při práci s dětmi, především v Domě dětí, který byl určen pro chudé děti předškolního věku. Montessori je pozorovala a výsledky svých pozorování využila v praxi. Opírala se tehdy o to, že děti jsou přirozeně zvídavé a rády se učí, pokud jim poskytneme podněty, kterými by se mohly zabývat.
Maria děti zaměstnávala praktickými činnostmi, jaké mohly vidět u dospělých. Bylo to například utírání prachu nebo zametání. Zjistila, že děti dělají tyto činnosti rády, protože si pak připadají více jako dospělí. Tyto děti se také dokázaly samy rozhodovat a plně se soustředit na právě vykonávanou činnost.
Kniha o Montessori pedagogice
Maria Montessori své poznatky zaznamenala do knihy o pedagogice. Právě tato publikace jí vynesla světovou slávu. Maria navštívila nejrůznější státy a šířila své poznatky vzděláváním budoucích pedagogů. Nezalekla se ani v době, kdy přišla první světová válka, právě naopak. Stále větší naději na světový mír vkládala do dětí, které se budou schopny samy a svobodně rozhodovat.
Doba fašismu však pro Marii představovala další ránu, tentokrát v podobě zavření Montessori škol. Její knihy a podobizny se pálily a její metoda zůstávala v zapomnění. V tomto období nalezla Maria útočiště v Indii. Kde dále šířila a rozvíjela své metody výuky.
Závěr života
Po válce se opět vrátila do Evropy, protože však bylo její učení zapomenuto, začala od začátku a i ve svých více než sedmdesáti letech znovu vzdělávala budoucí pedagogy. Zemřela ve věku 81 let v Nizozemsku.
Její práce a soukromý život byly více než propojeny, jedno navazovalo na druhé. Centrem její pozornosti bylo dítě. A právě dítě je středobodem celé Montessori pedagogiky, která je zcela odlišná od tradičního pojetí vzdělávání.
Montessori vzdělávání
Ať už je to Montessori školka, Montessori základní škola nebo Montessori střední škola, všechny tyto vzdělávací instituce se řídí několika stejnými principy, díky kterým probíhá vzdělávání přirozeně. Žáci neberou učitele jako autoritu, ale jako rovnocenného partnera. Pokud se chcete o těchto principech dozvědět více, podívejte se na videa Jak funguje Montessori škola? a Montessori v kostce.
Montessori třída
Montessori třída je místo připraveného prostředí. Prostor bývá uspořádán do koutků, kde se mohou žáci samostatně učit. Nábytek je uzpůsoben potřebám žáka, především tedy svou velikostí. V Montessori třídě nenajdete lavice, ani katedru.
Důraz je kladen na to, aby si žák mohl svobodně vybrat místo, kde bude pracovat. Učivo je přirozeně řazeno od jednoduchého k tomu složitějšímu a klade důraz především na svobodný a samostatný rozvoj žáka. Ten si také svobodně vybírá, které aktivitě se bude v danou dobu věnovat.
Smíšené věkové skupiny
Součástí Montessori výuky jsou také smíšené věkové skupiny, ve kterých vzniká prostor pro kooperaci, a žáci se od sebe mohou vzájemně učit. Platí, že co umí žák vysvětlit, tomu také rozumí. Díky obvyklým skupinám podle trojročí (tříleté věkové rozpětí mezi žáky v jedné třídě) se žáci učí toleranci, trpělivosti a úctě k ostatním.
Partnerský přístup
Partnerský přístup umožňuje žákům vybudovat si sebeúctu a vlastní hodnotu. Tito žáci dodržují dohody, dokáží si sami hledat informace a vytvářet si vlastní názor. Umí spolupracovat a podpořit někoho, když to opravdu potřebuje.
Ticho a klid
Důležitým prvkem jsou také ticho a klid. V Montessori školách nenajdete učitele, ale jakési průvodce, kteří pomáhají žákům při jejich objevování. Pomůcky, které žáci používají, uspokojují jejich aktuální potřeby a vedou je k plnému soustředění na danou činnost. Klid pomáhá žákům se efektivně učit.
Dalšími klíčovými dovednostmi jsou slušnost, úcta, schopnost pomáhat si a spolupracovat. Žáci dokáží v klidu vyřešit spor nebo ovlivňovat to, co zažívají.
Místo a řád
V tomto systému má všechno své místo a svůj řád. Díky tomu se žáci dokáží v prostoru snadno orientovat. Vědí, kde co najdou. Zároveň si váží toho, že daná věc je na svém místě. Rádi se zapojují do úklidu, protože vědí, že danou věc bude právě na tomto místě hledat příště někdo jiný.
Od celku k detailu
Montessori postupuje od celku k detailu. Celé vzdělávání začíná pohledem na celek, dále se výuka zaměřuje na jednotlivosti. Výuka se nedělí na jednotlivé předměty (český jazyk, matematiku, anglický jazyk a další), ale zůstává v blocích, které zahrnují všechny obory, které se vzájemně propojují.
„Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
Život je o krocích, o nabývání samostatnosti a nezávislosti. Proto Montessori systém pomáhá dětem k fyzické samostatnosti a starším žákům vybudovat si intelektuální nezávislost. Děti se učí, že nemusejí čekat na pokyn a instrukce. Podporuje je, aby přemýšlely, kladly si otázky a hledaly na ně odpovědi. Aby byly schopné utvořit si svůj názor. Montessori znamená vědět, co děti potřebují.
Montessori pomůcky a organizace práce umožňují žákům prožít uspokojení z vykonané práce. Dokáží se sami rozhodovat a zodpovídají za svá rozhodnutí. Žáci se mohou stát tím, kým chtějí být.Smyslem Montessori není žáky něco naučit, ale zjistit, co potřebují vědět.
Potřebujete doučování?
Pokud potřebujete doučování, neváhejte se obrátit na Školu Populo. Doučujeme všechny předměty základních i středních škol, vybrané předměty vysokých škol a cizí jazyky. Během individuálních lekcí se lektor vždy zaměří na potřeby žáka. Každý rok pomáháme tisícům žáků dosáhnout jejich studijních cílů.
Zdroje:
Autor:
Bc. Adéla Hronová
Slovensku
