Co Vás napadne, když se řekne slovo ŠKOLA? Nejdříve asi tři hlavní typy škol: základní škola, střední škola a vysoká škola. Někoho možná také napadne to, že škola je základ života. Ať už vymyslíte odpověď jakoukoli, téměř vždy Vás nakonec napadne jedno ze dvou jmen – Marie Terezie nebo Jan Amos Komenský. Školní docházku v České republice určitě velmi dobře znáte, ale víte, kde a kdy byla povinná školní docházka zavedena jako první? Nebo jak vypadala školní docházka za vlády Marie Terezie? A napadlo Vás někdy, že zahraniční školství nemusí být stejné jako to české? Odpověď na nejen tyto otázky Vám poskytneme v následujícím článku.
Potřebujete doučování?
Zavedení povinné školní docházky
Jedna z úvodních otázek zněla: „Kde a kdy byla povinná školní docházka zavedena jako první?“ Pokud si myslíte, že na území dnešních Čech, Moravy a Slezska, pletete se. Přesto pro odpověď nemusíte jezdit nikam daleko. Jako první zavedlo povinnou školní docházku pro základní vzdělávání roku 1592 protestanské vévodství Pfalz-Zweibrücken, které se nacházelo na území dnešního Německa.
Školství za Marie Terezie
Na českém území zavedla tuto povinnost až Marie Terezie, která roku 1774 nechala položit její základy. Později, roku 1869, byl vyhlášen říšský školský zákon, který určoval, že povinná školní docházka začíná v šesti letech a trvá pro chlapce i dívky po dobu osmi let.
Základní školství se tehdy dělilo, podobně jako dnes, na dva stupně, školu obecnou a školu občanskou. Obecnou školu navštěvovali nejen žáci od 6 do 11 let, ale také ti, kteří nepokračovali ve studiu na občanské škole.
První československé školství
Ani po vzniku Československa se školský systém příliš nezměnil. Tehdejší vláda jej jen upravila pro své potřeby. Zákon zavedl společné třídy pro dívky i chlapce, zrušil úlevy z povinné školní docházky a rozdělil vzdělávání.
Žáci navštěvovali nejprve obecné školy, po vzoru Habsburské monarchie, a následně pokračovali ve studiu na vyšších obecných školách, městských školách nebo na jedné ze středních škol. Ti žáci (14–16 let), kteří dále na pokračovacích školách nestudovali, povinně navštěvovali kurzy při školách obecných nebo občanských.
Školství ve světě
Tolik k zavedení školní docházky a ke školskému systému na území dnešní České republiky. Ale ne všude je školství stejné. Světové školství se od toho českého ve větší či menší míře odlišuje, přitom tři základní stupně vzdělávání zůstávají.
Základní dělení vzdělávacího systému – stupně vzdělávání:
Primární stupeň, neboli základní vzdělávání, zahrnuje především povinnou školní docházku, tedy první a druhý stupeň základní školy. Je přitom na konkrétním státě nebo správním obvodu, aby si určil jeho délku. K sekundárnímu stupni vzdělávání se řadí střední školy, terciální stupeň zastupují školy vysoké nebo vyšší odborné.
Ne všude však najdeme tytéž formy stupňů a škol. Na následujících řádcích Vás postupně seznámíme se školní docházkou ve vybraných zemích světa.
Itálie – Evropa:
Jako první se podíváme na Itálii. Tento stát, přestože je nám poměrně blízko, má školství, které se od toho českého značně odlišuje. Hlavně tedy v tříměsíčních hlavních prázdninách. Tento fakt přitom není tak skvělý, jak se na první pohled může zdát. Žáci totiž navštěvují školu i v sobotu.
Nástup k povinné školní docházce je přitom stejný, jako v České republice, tedy v šesti letech. Nejprve navštěvují první stupeň, a to až do jedenácti let věku, poté nižší střední školu, která nahrazuje druhý stupeň, a z ní následně ve čtrnácti letech přestupují na školu střední. Povinná školní docházka trvá v Itálii 12 let. Italské děti tedy dostávají ve školách dost zabrat.
Čínská lidová republika – Asie:
Ale nezůstávejme jen v Evropě, podívejme se také do Asie, konkrétně tedy do Číny, kde povinná školní docházka trvá 9 let. Základní škola má v Čínské lidové republice obvykle šest tříd, tři nižší a tři vyšší. Následuje vzdělávání na nižší střední škole, která má taktéž tři třídy. V průběhu školní docházky se žáci učí stejné předměty, jako v České republice, navíc je zde čínština, což je v tomto státě pochopitelné. Čínské školství přitom velmi rychle sílí, a ačkoli by mělo být, rozhodně není zdarma.
Amerika:
Západní polokouli v tomto článku reprezentují hned dva státy, jsou jimi USA a Kanada. Hlavní rozdíl mezi českým a americkým školstvím je jednotnost českého školství. Pokud přijdeme na jakoukoli školu v rámci České republiky, vždy se setkáme s podobnými pravidly, průběhem studia, učebnicemi, což v USA neplatí.
Spojené státy americké – USA
Pokud navštívíme několik škol například v USA, zjistíme, že každá z nich má jiný vzdělávací program, často začíná povinná školní docházka v různém věku dítěte a to od 5 do 8 let, žáci proto ze škol odcházejí mezi 14 a 18 rokem. Je tomu tak díky provinciím, které školy spravují.
Prvním stupněm vzdělávání je v USA školka, takzvaná Kindergarden, následuje Primary School, kde žáci studují prvních pět let. Middle School je obdobou našeho druhého stupně, od šesté do osmé třídy, a na ni navazují High School, kterou žáci navštěvují až do 18 let věku, tedy od devátého až do dvanáctého ročníku.
V USA existují pouze všeobecně zaměřené střední školy. Vzdělávání na nich je velmi podobné českým vysokým školám. Student musí za čtyři roky splnit určitý počet kreditů a předmětů. Z těch základních musí absolvovat 8 semestrů angličtiny (počítají se sem i divadlo, proslovy, debaty nebo kreativní psaní), 6 semestrů matematiky a 4 semestry cizího jazyka, nejčastěji španělštiny.
Velkou výhodou pro studenty je také to, že střední školy v USA nabízejí velké množství různých předmětů, a to v řádu desítek a stovek. Student se tak může specializovat na konkrétní předmět, který ho baví a chce jej studovat.
Kanada
V Kanadě mohou být rozdíly i mezi školami v rámci provincie. Školy jsou spravovány tzv. školskou radou, která rozhoduje o důležitých záležitostech škol v obvodu (poplatky za vzdělávání, platy vyučujících, stavební úpravy škol, financování vybavení). O každodenních záležitostech spojených se školou rozhoduje ředitel. Školní docházka trvá v Kanadě 12 let, žáci však mohou studium ukončit i dříve a to konkrétně v 15 letech, pokračování do 18 let je nepovinné. Kanadské střední školy nabízejí žákům ke studiu základní předměty, dále si mohou vybrat předměty, které je zajímají a zdokonalovat se v nich. Běžný školní den trvá 7 hodin včetně 1 hodiny na oběd.
Austrálie:
Mezi státy, které v tomto článku představujeme, jsme samozřejmě nemohli zapomenout na celý kontinent. A to Austrálii. Velkou zajímavostí je doba začátku školního roku. Protože je Austrálie na jižní polokouli Země, roční období zde vypadají úplně opačně než u nás. Největší horko přichází v témže období, v jakém je v České republice zima, proto australský školní rok začíná v únoru a končí v době, kdy k nám přichází zima.
Egypt – Afrika:
A jako poslední nesmíme vynechat také Afriku, školství je zde všeobecně na nízké úrovni, abychom však některým státům nekřivdili, musíme zdůraznit, že kvalita školství se v Africe velmi liší. Je však faktem, že gramotnost v některých státech je velmi nízká.
Státem, který jsme se rozhodli v tomto článku představit jako afrického zástupce, je nám známý a Čechy, Moraváky a Slezany oblíbený a hojně navštěvovaný Egypt.
Egyptský vzdělávací systém můžeme v zásadě rozdělit na 2 systémy, státní a soukromý. Ačkoli se to nezdá, tyto dva systémy se razantně odlišují. Zatímco ve státním školství studenti neplatí žádné poplatky, soukromý systém je dostupný jen pro velmi bohaté lidi a cizince žijící v Egyptě.
Ve státních školách může být i více než 40 žáků ve třídě a vzdělávání je otevřeno všem obyvatelům. Za vzdělávání soukromé vláda nezodpovídá, je zde menší počet studentů i kvalitnější výuka. Běžná je také výuka v arabštině na státních školách a v angličtině na školách soukromých.
Školství je napříč světem velmi odlišné, a ne vždy pro cizince pochopitelné. Ale zkuste se zamyslet. Co by asi řekli žáci a žákyně základních škol, když bychom povinnou školní docházku prodloužili na 12 let? A jak by se tvářili, kdybychom je postavili před úplně jiný vzdělávací systém, než na jaký jsou studenti či studentky zvyklí?
Problém se vzděláváním a se systémem obecně by však mohli mít všichni studenti, nejen ti čeští. Velmi zajímavé je srovnání egyptské a britské základní školy. Pro studenty, potomky cizinců žijících v Egyptě, je podle onoho srovnání lepší vzdělávat se na soukromých školách.
Zdroje:
a další (v textu)
Autor:
BSc. Nikola Domluvilová
Slovensku
